Když mluvíme o kulturních dílech či o kultuře jako takové, obvykle si představíme díla starých mistrů, případně zvyky a tradice předávané po staletí. A je pravdou, že z větší části tomu tak je. Co si však jen málokdo uvědomuje je fakt, že kultura nemusí pocházet jen ze starých časů, nýbrž může být i moderní. Ta samozřejmě není tak známá, avšak neznamená to, že neexistuje.
Typickým příkladem mohou být sochaři či malíři, kteří vytváří moderní umění. Jistě, zdaleka ne každému se musí líbit, ale to platí i o tom klasickém. To, že zrovna pro nás není subjektivně pěkné, ještě neznamená, že není součástí kultury. Tak bychom o něm měli také přemýšlet.
To samé platí i o zpěvácích a zpěvačkách. Právě ti často vytváří novou kulturu pro mladé lidi. Právě ti se totiž často staví zdaleka nejodmítavěji ke starému umění, neboť jej považují za „nudné“. Jistě, tento styl se nám nemusí líbit, avšak fakt, že přivádí mladé lidi k umění a často je vede i k tomu, aby vyzkoušeli různé typy interpretů, znamená, že si tříbí hudební vkus a později budou schopni poznat kvalitní skladbu, když ji uslyší.
Když je to ale tak dobré, proč tedy není moderní kultura více známa či propagována? Důvodem je především naše konzervativnost. Rádi lpíme na minulosti, na tom, co známe, a co se osvědčilo. Z nového a neznámého máme, byť podvědomě, strach. Je tedy jen pochopitelné, že se upínáme na tradice svých předků.
Pak je tu také fakt, že čas postupně vymazal ta špatná díla. Do dnešních dnů si připomínáme pouze ta dobrá, ostatní upadla v zapomnění. Je tedy velmi snadné si myslet, že dříve bylo například veškeré umění dobré. Přitom to není pravda. Podobně jako dnes, i tehdy byly skutečně dobré kousky vzácné. Jelikož však neznáme ten zbytek, je jasné, že nemáme ani zdaleka představu kolik bylo těch, které bychom i dnes považovali za špatné.