Jaro a podzim jsou roční období relativního „klidu“. Jsou z astronomického hlediska vnímány jako jarní a podzimní rovnodennost a právě stejně dlouhé dny a noci jsou zárukou příjemného a stabilního počasí bez výrazných teplotních výkyvů. Od dubna do června a od září do listopadu není nutné (až na malé výjimky) domy a byty vytápět, netrpíme ani chladem ani vedrem, v noci se dobře spí. Denní teplota mezi 15 a 22 stupni je zkrátka příjemná.
Pak přichází zima nebo léto a své příbytky musíme přizpůsobit tak, abychom co nejméně tělesné energie spotřebovali na termoregulaci. V zimě si zatopíme a za chvíli je nám příjemně, ale co v létě? Jestliže teplota přeroste přes příjemných 25 stupňů, vnímáme ji jako ohrožení. Tělo na ni reaguje zvýšeným pocením a regulačními mechanismy, spotřebovávají se vnitřní tělesné zdroje a po určité době se cítíme unavení a vyčerpaní.
Zásadní je především spánek
Léto bývá z tohoto hlediska velmi problematické. Usínat v tropických vedrech není nic příjemného, mnohdy se nám to ani nepodaří a ráno namísto cestování do zaměstnání bychom nejraději dospávali. V průběhu dne si náš organismus lépe poradí, máme i více možností, např. se ochladit v bazénu, odejít do chladného sklepa, zásobovat tělo tekutinami, ale v noci? Tam jsme odkázáni pouze na svou ložnici. Těmto dramatům se však lze vyhnout klimatizací.
Dnes není splitová jednotka klimatizace do bytu žádným luxusem, je cenově dostupná a ocení ji především lidé v produktivním věku a senioři, kdy se stoupajícími roky rostou i nároky na dostatečnou regeneraci v průběhu spánku.
Neměli bychom zapomínat i na stále častěji se opakující meteorologické extrémy s teplotními rekordy, zejména do plusových hodnot. Průměrná letní teplota vzrostla za posledních dvacet let o několik stupňů a klimatické změny se rovněž projevily i ve zvýšení počtu tropických dnů a nocí a v nedostatku vodních srážek.